O bigbeatu
O big beatu se poslední dobou stále častěji mluví i píše. S výrazem big beatsetkáváme se téměř denně v rozhlase, v denním tisku, na plakátech. Český význam tohoto anglického sousloví je většinou již znám, větší potíže jsou však s jeho psaním. V Anglicko-českém slovníku A. Osičky a I. Poldaufa je uveden základní význam „velký tlukot, tep, víření (bubnu)“. Jako termín z oboru hudby označuje pak jeden z nejvýraznějších směrů současné populární a zábavné hudby. Big beat je tedy jednak zvláštní styl, způsob hry velmi temperamentní a rytmicky výrazný, jednak je to i nástrojová skupina určitého složení: zpravidla se skládá ze tří elektrofonických kytar, bicích nástrojů a klavíru nebo joniky, někdy i saxofonu. Doprovází ji zpěvák většinou neškoleným, přirozeným hlasem. Pro tento styl a obsazení jsou psány zvláštní skladby, technicky nepříliš náročné, charakteristické zcela jednoduchou harmonií i formou. Texty písní jsou většinou v původní řeči big beatu — angličtině, která jeho požadavku výrazného rytmického členění nejlépe vyhovuje pro velké množství krátkých slov. Snad právě technická nenáročnost přispívá spolu s oním strhujícím beatem — neustálým rytmickým tepem — k takové oblibě a rozšíření skupin tohoto typu.
Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 1
